Březen 2008

záhadná továrna

6. března 2008 v 20:08 | shagy

Záhadná továrna

V Karlíně mezi továrnami stojí jedna tovární budova s tajuplným příběhem.

V této budově kdysi sídlila docela prosperující firma. Jednou na konci pracovního dne někdo z dělníků odhodil nedopalek cigarety. Továrna vyhořela. Od té doby zbytek budovy pustnul a chátral. Při nedávné velké povodni voda budovu ještě více poškodila. Po povodni se v troskách budovy našly dvě kostry. Nikdo nevěděl čí jsou. Jen mezi lidmi se říkalo, že se tam prý kdysi ukrývali dva údajní vrazi.

Po delší době si v troskách budovy hrály děti s kuličkovými pistolemi a zároveň prozkoumávaly továrnu. Jeden z chlapců najednou řekl, že musí jít na záchod a rychle zmizel. Ostatní děti si v zápalu hry nevšimly, že se k nim jejich kamarád už nevrátil. Když na to přišly, řekly si, že šel asi domů. Chlapci si ještě chvilku hráli a pak šli domů. Když se chlapec nevrátil večer domů, zavolali rodiče policii, která vyhlásila po chlapci pátrání.

Po půlnoci bylo slyšet z rozbořené budovy divné zvuky. Dva muži se šli podívat co to je. Vzali si s sebou baterku a klacek. Zpět se už ale nevrátili. Ostatní lidé zavolali policii. Když se policisté dozvěděli, že po zmizení chlapce zmizeli v rozpadlé budově také dva dospělí muži, začali budovu prohledávat. Nic a nikoho však nenašli.

Další noc začaly z budovy opět vycházet podivné zvuky. Lidé opět zavolali policii. Když policisté přijeli, slyšeli zvuky, které připomínaly chůzi po schodech. Nikoho ale neviděli. Najednou zahlédli v odrazu rozbitého okna stíny podivných postav. Stíny vypadaly tak hrozivě, že po nich začali policisté v šoku střílet. Stíny se najednou ztratily. V záblescích výstřelů si jeden z nich všiml něčeho, co viselo na trámu. Byl to ztracený chlapec.

Najednou se o patro výš ozvaly zvuky těžké chůze. Policisté se vyděsili ještě víc. Přesto rychle vyběhli po rozpadlých schodech nahoru. Zase tam byly ty stíny. Policisté na ně zavolali, aby se zastavily. Stíny však neposlechly, ale začaly se k nim rychle přibližovat. Policisté začali opět střílet. Stíny náhle zmizely. Policisté přestali střílet a rozsvítili baterky. V místě kam stříleli na stíny, uviděli hledané muže, které omylem zastřelili.

Záhadou zůstalo, co to bylo za stíny, které vydávaly tajemné zvuky, protože oba zastřelení muži seděli přivázáni ke sloupu a proč byly stíny tak kruté.

uhořelý muž

6. března 2008 v 20:07 | shagy

uhořelý muž

Tento příběh se stal nedávno. Naši odjeli na zábavu a já měla celý dům jen pro sebe. Hned jak se setmělo, usadila jsem se do křesla a začala číst knižku s horory. Když v tom se ozvalo silné zabušení za okno. Protože mám pokoj v prvním patře, hned jsem to svedla na větev stromu, kterou rozhoupal sílící vítr. Na incident jsem však brzy zapomněla. Pomohla mi k tomu horká koupel při svíčkách. Pohoda ale netrvala dlouho. Náhle totiž všechny svíčky zhasly, jako by je někdo naštvaně sfoukl. Průvanem to být nemohlo, protože jsem předtím všechna okna pečlivě zavřela. Začala jsem se bát, a proto jsem si šla lehnout. Pojednou jsem ucítila, že v pokoji nejsem sama. Opatrně jsem otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. V protějším rohu stála, zády ke mně černě oblečená shrbená postava. Hrůzou jsem se nemohla pohnout a když se začala pomalu otáčet a já uviděla zjizvený obličej, omdlela jsem. Vzbudili mě až ráno naši, kterým bylo divné, že tak dlouho spím. Povyprávěla jsem jim své noční dobrodružství a čekala, že mi neuvěří. Překvapili mě však starým příběhem - před 30ti lety tu uhořel muž, který se nemohl dostat z domu. Místní lidé tvrdí, že se tu občas zjevuje a já tomu věřím...

chata

6. března 2008 v 20:06 | shagy

chata

Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty, četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa. Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy, když si chtěla oddechnout od každodenních starostí. Je tu ticho, čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina, musel jít Frank do lesa pro dříví, aby přes noc oba dva neumrzli. Vyšel asi před hodinou, a tak začínala mít Julia trochu strach. Co tam tak dlouho dělá? Jak daleko až šel? Nestalo se mu něco? Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu. Leknutím sebou škubla. Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle. Po chvíli znovu usedla na svojí židli, vzala knihu a snažila se uklidnit četbou. Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!" zavolala. Na odpověď nečekala, sotva slyšela přes hukot deště samu sebe. Znovu ohromě zahřmělo. Rychle zalezla zpátky do chaty. Bouřky neměla ráda Když byla malá, přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil. Od té doby nechodila při bouřkách ven. Co když se něco takového stalo Frankovi? Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil. Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo. Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila, když začal vyzvánět. Začala být zoufalá. V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku. V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše. Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo. Bouřku tu nikdy nezažila. Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti. Najednou něco prolétlo za oknem. Nejdřív si myslela, že se jí to zdálo, ale ono to kolem okna proběhlo znovu. Srdce ji tlouklo až někde v krku. Bála se dýchat, bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu. Přála si ať je to jen sen a ať se probudí. Štípla se do ruky, ale kýžený výsledek se nedostavil. Začala vzlykat. Byla zoufalá, toužila být doma v městském stresu. Tady jí nikdo nepomůže. Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával. Slíbila si, že jakmile přestane, vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc. Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře. Zkoprněla, bála se pohnout. Má dělat že vevnitř nikdo není? Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?" zvolal nějaký ženský hlas zvenku. Vstala a otočila se směrem ke dveřím. Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím. Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku. Trochu si i přála ať je to nějaký vrah. Zabije ji a ukončí tím to její trápení. Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní: ,,Nezlobte se že ruším, ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit." Julia si oddechla. Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál," ukázala rukou směrem dovnitř. Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat, co že je tady taková mladá slečna sama v chatě. Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala. Julia měla radost, že už není sama. Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa, uslyšela jsem jakoby vyjeknutí" řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven. Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku, Franku! Pobíhala jako šílená kolem. Nikdo se neozýval. Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!" volala. Hlas se jí třásl a přeskakoval, jako kdyby byla znovu v pubertě. Běžela dál, ale přes slzy už skoro neviděla. Zakopla o kmen stromu a spadla na zem. Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje. Pokusila se vstát, opřela se o ruce, ale ty se jí podlomily. Jednou rukou jí projela šílená bolest. Asi si ji zlomila. Už jí bylo všechno jedno, ať si klidně umře, hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr" uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank. Jako šíleně trpící Frank. Nikdy ho takhle křičet neslyšela. Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu. Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve, ale běžela dál. Vzpomněla si, na tu ženu, co ji nechala v chalupě samotnou. Vždyť o ní nic nevěděla. A vůbec, kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo, ničemu nerozuměla. Jen bezhlavě běžela lesem, aniž by věděla kam. Nemohla popadnout dech. Musela se na chvíli zastavit. Čekala, jestli znovu něco uslyší. Nic se neozývalo, ale zato ucítila silný zápach. Trochu se jí nadzvedl žaludek, a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu, kde nebylo moc stromů. Na zemi uviděla ležící postavu. Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila. To neměla dělat. Na zemi ležel Frank. Z toho pohledu málem omdlela. Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk. Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima. Zapomněla dýchat. Všimla si ještě, že má Frank propíchlé dlaně, jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve. Kousek od sebe uslyšela zašustnutí. Bylo slabé a tak ho moc nevnímala, přece jen byla v šoku. Ale pak uslyšela krok. Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad. V zápětí jí něco praštilo přes hlavu. Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu. Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Rozhlížela se jak jen to šlo. Slyšela jak někdo přichází. Ozývalo se to těsně za stromem, kde byla přivázaná. Nemohla se ani pohnout. Zvuky se utišily. Strachy nedýchala. Bála se co přijde. Z leva se k její hlavě přisunula ruka, ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože. Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem, celá se třásla. Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje. Nemohla mluvit. Znovu uviděla čepel. Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest, při níž na pár vteřin omdlela. Už nikdy nic neviděla.

Obrázky hřbitovů

6. března 2008 v 19:57 | hrobník
Hrbitov_1
01-hrbitov (133K)
05-hrbitov (144K)

o smrti

6. března 2008 v 19:53 | smrtka
Aktuálně: Odpovědi na otázky o okultismu v rámci spolupráce s TV Noe glosář Smrt, posmrtný život
zemřít můžeme kdykoliv a kdekoliv
(IM)

Jít ve stopách Ježíšových
je naším povoláním.
Je to jediná cesta,
která vede skrze smrt k životu.
(Kardinál J. Meisner)



PROČ EXISTUJE SMRT ?!

K životu každého z nás patří skutečnost, že kdykoliv a kdekoliv můžeme zemřít. Nejrůznější lékařská péče nám může sice život prodloužit, ale nemůže smrt zrušit! Není smysluplné před tím zavírat oči. Proč existuje smrt, kde se vzala?!

"Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí", praví Bible. Smrt odporuje plánům Boha Stvořitele a je "posledním nepřítelem", který má být přemožen. Smrt je následkem odvrácení člověka od Boha - dárce života.



NEJSME STVOŘENI PRO SMRT, ALE K ŽIVOTU

Smrt zcela odporuje našemu nehlubšímu určení a naší nejhlubší touze - po životě. Náš odpor vůči smrti je naprosto oprávněný.



SMRT JE JIŽ PŘEMOŽENA

Bůh k nám sestoupil v Ježíši Kristu a otevřel nám skrze svou smrt na kříži a skrze zmrtvýchvstání cestu k naplněnému životu. On mezi nás přišel, abychom "měli život a měli ho v hojnosti" (Jan 10,10). Bůh je tvůrcem života! Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou a ústřední pravdou křesťanské víry. Svou smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu a smrti. Svým vzkříšením nám otevírá přístup k novému a plnému životu.

Žádný člověk se již nemusí bát. Nikdo není určen k zániku a nicotě. Každý může žít plnohodnotný život bez konce. Cesta k němu vede skrze vzkříšeného Ježíše Krista.



POSMRTNÝ ŽIVOT, ANEB CO NÁSLEDUJE PO SMRTI ?

Ježíš mluví o dvou formách života po smrti: jedna je radost a plnost, druhá je prázdnotaa bezútěšnost. Záleží na každém jednotlivci, pro co se rozhodne.

"NEBE"

V životě každého člověka existují okamžiky vnitřního štěstí: prožitky harmonie, bezpečí, svobody, poznání, jistoty, síly, pokoje, radosti, lásky atd.... Toto vše je jen předtuchou toho, co to znamená "být v nebi", žít navždy "život v plnosti". Takto tušíme něco z tajemství, pro které jsme stvořeni, ke kterému můžeme dojít, a které se nám otvírá. Tajemství nové formy života.

"Co oko nevidělo a co ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují..." (1Kor 2,9).


"PEKLO"

Je to stav věčného zoufalství, nenaplnění, osamocenosti a nenávisti. Člověk do této bezvýchodnosti není nikým uvržen. Každý z nás se ale do ní může přivést sám, když se uzavírá do sebe a říká Bohu: "Já tě nepotřebuji, vystačím si sám..." Peklo neodporuje lásce Boží, ono je právě jejím odmítnutím. Láska se nemůže násilím vnucovat. Láska se stává bezmocnou tam, kde je odmítána. Peklo je důsledek odmítnutí Boha.



OSOBNÍ SPOJENÍ S JEŽÍŠEM KRISTEM JE CESTOU K ŽIVOTU

Ježíš Kristus říká: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věřte ve mne! Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít navěky. Já jsem ta cesta, pravda a život!" (srv. Jan 11,25. 14,1.6). Vzkříšený Kristus je základem a zdrojem budoucího vzkříšení člověka: Kristus vstal z mrtvých "jako první z těch, kteří zesnuli... Pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, ale pro spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu" (srv. 1 Kor 15,20-22).



NECHCI ZEMŘÍT

Nechci beze stopy zmizet z tohoto života. Přesto jsem ze dne na den starší a jdu vstříc smrti. Nevím, kdy a kde k mé smrti dojde, ale jedno vím jistě: smrt na mě čeká, moje vlastní smrt. Všechno budu muset opustit.

Tváří tvář smrti hledáme pevnou oporu, ke které bychom se mohli připoutat. Slovo Ježíše Krista nás ujišťuje: "Já jsem vzkříšení a život..." (Jan 11,25). On je bezpečnou ochranou. Když jsme u něho, nic nám nemůže definitivně uškodit. Rozhodnutí pro Ježíše Krista, je rozhodnutí pro život!

"NEUMÍRÁM, ale vcházím do života.
Smrt není nějaký přízrak
anebo hrozná příšera,
jak se znázorňuje na obrazech.
V katechismu se říká,
že 'smrt je odloučení duše od těla', nic jiného.
A já nemám strach z odloučení,
které mě navždy spojí s dobrým Bohem.
Pro mne si nepřijde 'smrt', ale Bůh." (sv. Terezie z Lisieux)


obrázky

6. března 2008 v 19:39 | smrtka
Krev...
6
žiletky...
Andělé...

o upírech

6. března 2008 v 19:36 | batmanka

Mýtus nebo tajemná skutečnost?

Zprávy a zmínky o upírech zaznamenáváme z různých částí světa a to již v nejrannějších kulturách, jako je stará Babylonie, Persie, Indie. V každém kulturním prostředí přijímá obraz upíra samozřejmě více či méně jinou podobu, takže v Portugalsku potkáváme femininní bruxu, která je kombinací čarodějnice sabatu s vampýrem, v arabských zemích příšerného revenantního požírače mrtvol - ghůla , ve starém Řecku zase se strigami či lamiemi, které jsou jen upírskou podobou čarodějnic, tu je upírství spojeno s ďáblem, peklem, čarodějnictvím a černou magií tu zas upíři nesou zřetelně lykantropické atributy. Zarážející podobnost upírských mýtů, pocházející z více kulturních oblastí, nás utvrzuje v doměnce, že se, stejně jako v případě čarodějnic, čertů, vodníků a podobných významných multikulturních mytologických postav jedná o projevy silného archetypického materiálu. Víra v upíry, jako lidské bytosti, po smrti vysávající krev svých bližních, byla vůbec nejrozšířenější v zemích slovanských a na Balkánském poloostrově. V českých zemích měl tento "druh upíra" ve starých dobách původní jméno morous podle slabšího stupně útoku upíra, kterým byla noční můra. Jmen a podob mají vampyrické bytosti celou řadu, my se však budeme zabývat tímto geograficky i kulturně nejbližším "typem".
Co byl tedy upír v lidovém podání? Člověk, který byl za života napaden jiným upírem, nešťastník, který musí po životě žít příšernou existencí vysávače krve bližních a se smrtí je připraven i o možnost života věčného v království nebeském (v některých krajích se věřilo, že nemrtvými se stávájí po smrti sebevrazi). Po smrti pak každou noc opouští hrob a vydává se upíjet krve oběti respektive obětí a to tak dlouho, dokud oběť žije. Hlavními znaky takového upíra jsou prodloužené špičáky, jako nástroj útoku, mrtvolně bledá, propadlá tvář, zarudlé bělmo a obligátní rubáš. Upír vládne silou sedmi mužů. Před upírem je možno se chránit květy, nebo hlavičkami česneku, svěcenou vodou, krucifixem. Jeho řáděni lze, podle tradice zamezit církevním rituálem a modlitbami. Minulo-li se duchovní opatření účinkem, přistoupilo se k více či méně drastickým likvidačním opatřením, která se drobně mění podle kraje, či země. Upírovy bylo probodeno srdce nebo hlava osikovým, lipovým či dubovým kolíkem, či železným hřebem, spáleno srdce, hlava či celé tělo, uťata hlava a položena k nohám, případně zakopána daleko od těla upíra, atp. Po exekuci bylo tělo upíra znovu křesťansky pohřbeno. Nepohlíželo se na upíra tudíž jako na samo zlo, ale spíše jako na oběť zla a kromě strachu z napadení byla likvidace upíra motivována i snahou o záchranu jeho duše.
Upírství bylo často spojováno s černou magií a čarodějnictvím. Ve starých dobách se také označovalo jako "magia posthuma" čili magie mrtvých a podle pověry rozšířené v islámských zemích se upírem stával černý mág či čarodějnice za života škodící lidem . Spojení čarodějnice-upír se objevuje v pověrách více národů. Samotné slovo upír vzniklo z tureckého uber tj. čarodějnice, ale to jsou jediné body spojující magii a čarodějnictví s vampyrismem. Důvodem těchto pověr je vedle přirozené lidské vlastnosti spojovat neznámé a záhadné s kouzly a čáry možná také v dřívějších dobách rozšířené používání lidské i zvířecí krve v černé magii a nápadná podobnost příznaků očarování s příznaky vampýřího útoku. Z okultního hlediska je velmi příbuzným tématem psychický arrivismus a magickou cestou vytvoření vampýrští elementálové. Posledně zmíněné už se svou problematikou řadí mezi témata ryze magická, nemají totiž, kromě svého důsledku pro oběti, s danou problematikou mnoho společného.
V dějinách minulého století se setkáváme s několika slavnými případy lidí, jako např. "Düseldorfská zrůda" Peter Kurten, "Hanoverský upír" Fritz Haarman , John Haigh, nebo "Upír z Galoweku" Stanislaw Modzelewski, američanka Tracey Wigginton, Brazilec Costa de Andrade apod., kteří pili lidskou krev, a byli proto často označováni za upíry. S vyjímkou Johna Haiga, šlo vždy o sadistické zrůdy u kterých se pití lidské krve kombinovalo s antropofágií a dalšími zvrácenostmi. Všestranný zločinec Haigh, přestože je často uváděn jako upír moderní doby, si s největší pravděpodobností pití krve svých obětí vymyslel, v marné snaze vyměnit téměř jisté popraviště za doživotní pobyt v psychiatrické léčebně. Známý masový vrah američan Theodor Robert Bundy se sám přirovnal k upírovy, měl pocit, že mu jeho zločiny dodávají energii. Podobné případy běsnění sexuálních deviantů probíhalo, jak se dá předpokládat i v dobách starších a byli to jen další impulzy k formování mýtických představ o nemrtvých. Ve vzpomenutých případech se jistě jedná o vampyrismus, ale ve smyslu psychiatrickém, avšak nikoli o nemrtvé.
V dnešní době existuje malé množství lidí, kteří se považují za upíry. Pijí lidskou krev (většinou od dobrovolných "dárců"), nebo k tomu mají nutkání, Noc je jim milejši než den a dále přebírají některé znaky folklorního nebo filmového upíra. Známý je případ muže ze Spojených států, který jako zaměstnanec v transfuzní stanici ukradl během delší doby desítky litrů krve pro svou potřebu. Není známa pohnutka takových lidí k jejich jednání, avšak nejedná se o upíry, protože stejně jako v případech upírů-vrahů jsou tito živí, čímž postrádají základní podmínku pro použití tohoto označení.
Samotné případy vampyrismu, ale nemají s folklórním zobrazením upírů mnoho společného a tím méně s jejich uměleckým zpracováním. Literární a filmové pojetí tématu se inspirovalo těmi nejděsivějšími pověrami a bohužel dnes určuje i obecné povědomí o tomto nesmírně zajímavém úkazu, které nejde ani centimetr za Drákulu a jeho filmové soukmenovce pokleslého žánru.
Zdokumentovaných zpráv o konkrétních případech fenoménu vampyrismu je poměrně značné množství a sdostatek jich byl popsán i v naší literatuře(*). Z tohoto důvodu a z důvodu rozsahu tohoto článku je nemíním dále opisovat. Připomeňme si tedy jen scénář, který je, pokud se budeme držet dobře a věrohodně zdokumentovaných případů, až na vyjímky univezálním. Muž, žena či dítě zemřeli, více, či méně přirozeným způsobem a po jejich smrti (i několik let) vážně onemocní, a rychle umírají, nebo pomalu chřadnou příbuzní, nebo lidé z okolí zemřelého. Zvláštní okolností je, že se často jedná o milované členy rodiny či jinak blízké. Noční můry a zjevení původce doprovázejí útok takového upíra a zřetelně ukazují na jeho osobu. První protiupírská opatření byla duchovního rázu, šlo o konání mše a modlitby na spásu duše upíra. Nedostavil-li se očekávaný účinek otevřel se upírův hrob. I přes rozdílnou dobu uplynulou od pohřbu je obraz upírů v hrobě stejný. Kůže má, v rozporu s legendou, barvu sytě růžovou a "zdravější", než za života, oteklé tělo a vytékající krev očí uší a úst. Klasické upíří znaky potvrdily podezření a nastává čas pro svrchu popsané protiupírské zásahy, po jejichž provedení vliv upíra ustává. Při probodení upírova těla kolíkem se z rány řinuly litry krve a podle některých svědků se svíjí a vydává děsivé zvuky. Je důležité zdůraznit, že nebylo před otevřením shledáno žádné porušení hrobu, ani jeho okolí. Nastoluje se otázka principu existence nemrtvých. Nelze v žádném případě souhlasit s okultisty romantiky a milovníky temných sil, že jsou ,více či méně vyšinutí, vysávači krve moderní doby skutečnými upíry a tvoří jakousi vyšší vývojovou formu lidského rodu, nietzcheova nadčlověka. V těchto kruzích byl vyřčen názor, že upír je pánem pánů tvorstva a jediným lovcem největších lovců - lidí, tím se staví na pomyslný vrchol potravního řetězce. K těmto extrémním názorům lze jen máloco dodat. V tomto duchu by musela platit nesmyslná rovnice upír=kanibal=kvalitnější člověk. Na druhou stranu zde byly pokusy skeptiků vysvětlit "racionálně" vampirické události starších časů zvláštní hlínou v hrobech, zvýšenou krvetvorbou, přirozenou mumifikací, plynatostí, apod. Teorie tohoto druhu ale vyvolají spíše více otázek, než kolik se snaží objasnit. Hlavním problémem je jejich naprostá ignorace faktu, že otevření hrobů předchází řádění upíra v okolí a to včetně vizuálních kontaktů s "duchem" zemřelého. Skutečná existence nemrtvých spočívá v jakési duchovní anomálii, která by se dala vcelku výstižně vyjádřit označením "okultní nemoc". Ihned po smrti, podle představ okultistů, opouštějí člověka tzv. vyšší duchovní principy a tzv. nižší složky nazývané astrální,nebo siderické tělo, životní energie, známá také jako prana a tzv.kama neboli duše zvířecí, středisko pudů a protipól lidské duši, drží při těle, až do vyprchání prany, které je závislé na určitém stupni rozkladu těla hmotného. Poté smrtelné (nižší principy) zanikají, s vyjímkou těla astrálního, které, jako otisk lidské existence, může pobývat v astrálu i staletí. U upírů k tomuto procesu z neznámých příčin nedochází, astrální tělo, řízené kamou tomuto torzu člověka dodává pranu, kterou právě ubírá svým obětem a tělo dále žije svým vegetativním životem. Zdá se, že předpokladem pro výběr obětí je emocionální vazba. Naznačuje to výše napsaný okruh obětí a že se tomu děje bez zábran, potvrzuje teorii o nadvládě kamy nad mrtvým. Když upír zahubí svou oběť, najde si další a pokračuje ve svém řádění, dokud nejsou proti upírovy podniknuta opatření, či jiným způsobem není tělo neživého narušeno ve svém hrobě. Označení upírů nemrtvými, je tedy výstižným popisem jejich stavu, který není životem, ale ani smrtí. Vidíme, že se jedná téměř o arrivismus mrtvých, avšak důsledky pro oběti nemrtvých jsou mnohem fatálnější, protože organismus upíra, na rozdíl od arrivisty žádnou energii nevytváří a potřeba upíra je mnohonásobně silnější. Arrivismus také neúčinkuje na rozdíl od vampirického ataku na velkou většinu lidí. Ve starých dobách se věřilo,že krev je nositelkou duše toto je vyjádřeno i ve III.knize Mojžíšově Starého Zákona , kde stojí: "Protože duše celého těla v krvi jest". Starobabylóňané byli přesvědčeni, že krev, duše a život jsou jedno. A v tomto duchu se upírům přiřklo přímo ubírání krve a k tomu jim lidová slovesnost opatřila prodloužené špičáky. Noční působení bylo zase způsobeno větší vnímavostí napadených k duchovním vlivům, které se zvyšuje v různých fázích spánku a usínání a samozřejmě také byla noc vždy časem řádění temných sil. V dnešních dobách se s tímto jevem už asi setkáme už jen velmi vyjímečně, což je způsobeno moderním pohřbíváním, pitvami a všeobecně nižší citlivostí posledních generací k nehmotným silám, což je sice velká ztráta lidstva, avšak alespoň v tomto konkrétním případě to lze spíše považovat za klad.

upíří obrázky

6. března 2008 v 19:35 | vampirka

Upíři-obrazky

20.10.2006 16:12 | zuzka | Magie

Upíři-obrazky

20.10.2006 16:12 | zuzka | Magie

Strach z duchů

6. března 2008 v 19:20 | ghosterka
Máte strach ze světa duchů? Je tato obava oprávněná

Fenomén duchové se stal úzce svázaný s pudem strachu, který přetrvává, a kdyby jste se zeptali, většina lidí by připustila, že samozřejmě by byli vystrašeni, kdyby se setkali s nějakým přízrakem. Skoro všichni sezónní badatelé duchů znají to nadšení, že jako vystrašení zajíci utíkají, když vidí, nebo dokonce slyší něco neočekávaného.
Proč? Zaslouží si skutečně duchové pověst bytostí škodící lidem?
Jestli-že se procházíte neozbrojení v husté, tropické džungli, která, jak víte, je obydlena tygry a velkými hady, byli byste bezpochyby strnulí. Ohrožení vašeho života a blahobytu by bylo skutečné a váš strach oprávněný. Tygři a hadi mohou a také zabíjejí.
Nyní si představte sami sebe v noci v domě, který má pověst o bytostech lovící lidi. Většina lidí by skutečně zažila stejný pocit strachu. Podle většiny instancí ohledně tohoto stavu, strach není oprávněný. Duchové, obklopujíc nás, jsou neškodní. Skutečnost o chování duchů, jako důkazy mnoha tisíců badatelů a případných studií, prováděné experty z oblasti paranormálních věd, popírají dosavadní teorie a jsou průlomové a vcelku obávané.

Škodliví duchové

Veterán a badatel duchů Hans Holzer, v jehož knize "Duchové: Pravdivé setkání se záhrobním světem," zdůrazňuje: "... potřeba zapomenout na populární názory: že jsou vždy nebezpeční, strašní a ubližující lidem. Nic nemůže být vzdálenější, než pravda... Duchové neškodili nikdy nikomu kromě strachu v nás, jeho vlastním rozvíjením se a ignorancí v představě, jakou o nich máme. "
Loyd Auerbach, další vážený lovec duchů, po mnoho let, tvrdí: "V mnoha kulturách a náboženstvích po celém světě, duchové jsou představou zakořeněného zla, směřujícím k živým bytostem. Tohle je, bohužel, svědectví tisíců případů... značí, že lidé nechtějí změnit své postoje, či motivace po smrti... ani, když se přikloní ke zlu."

Kořeny strachu

Proč ho pociťujeme? Zde jsou, pravděpodobně, dva hlavní důvody.
Strach z duchů - také znám jako chorobný strach vidět se v zrcadle (spectrophobia), nebo strach z duchů (phasmophobia) - obvykle pochází ze strachu z neznáma. Tohle je hluboko usazený strach, který je pevně propojený s našimi geny. Prvotní část našeho mozku, která odpovídá za instinkty, pozůstatek předávaný od našich dávných předků, obyvatelů jeskyní, zaplavuje naše těla adrenalinem, když se setkáme se zlou hrozbou, připravuje nás bojovat, nebo prchnout. A když tato předtucha je, jaksi neznámá, která se může z ničeho nic objevit z temnoty, tak hned prcháme...
Toto je další prvek našeho strachu, když to něco v temnotě je vnímáno jako duch. Konec konců, duchové jsou prohlášení za bytosti již dávno mrtvé. Takže nyní čelíme skutečnosti, že to, co si myslíme, není ohrožení našich životů, ale je to ztělesnění smrti samotné. Nejenom naše entita nám brání v neporozumění, je to také místo samotné, kde většina z nás pociťuje strach nejvíce - tajemný svět smrti.
Druhý hlavní důvod, proč máme strach z duchů je ten, že jsme vzdáleně ovlivnění nynější kulturou a vzdělaností. Skoro bez vyjímek, ať už knihy, kina a televize, zpodobňují duchy jako špatné, schopné zla, ubližující a v neposlední řadě kontakt s nimi končí smrtí. Jestli-že média to takhle líčí, duchové nás budou skutečně strašit v našich myslích.
"Tak, jako Hollywood a další televize ztvárňují tyto bytosti, je velmi nepřesné a nemůže být toto označeno jako pravdivé, říká Lewis a Sharon Gerew z Filadelfské Aliance Lovci Duchů ve svém článku. Popisují tyto duchy smrti jako bytosti zlé v přírodě, plné zlomyslnosti a škodlivých záměrů. Ujišťuji vás však, že tohle není ten případ."
Hrůzostrašní, zpuchřelí, pomstychtiví duchové mohou vyplňovat vzrušující filmy, ale mají velmi málo společné s bytostmi zjevující se nám - dle našich zkušeností.

Škrábající, plácající a kousající

Fenomén, jako duchové a jejich lovci, je škodlivý. Tak jako nás mohou znervózňovat a klamat, není zde žádný důvod ke strachu. Lovení duchů se zdá být zasutou vzpomínkou minulých událostí, odehrávající se na zvláštních místech. Tohle je důvod, proč strašidelné domy mohou například vyjevit stopy na schodišti, nebo dokonce hlasy, tvrdící, že pocházejí z dávných, minulých let. Zjevení se nám někdy mohou jevit jako vykonávající stejnou úlohu stále znovu a znovu.
Skutečný duch, nebo spiritistické zjevení, může být pozemského projevu těch, kteří postupují dál na své cestě. Někdy jsou ale schopni se propojit s živými lidmi a odpovídat na jejich dotazy.
V dalším případě může tento fenomén přinést reálnou hrozbu. Hlasy, zachytávané přes elektronický hlasový příjmač (EVP) mohou být leckdy hrubé a primitivní, nebo dokonce přímo urážlivé, ale znovu připomínám, že není důvod ke strachu.
Jak potom vysvětlíme tyto vzácné případy, v kterých některá osoba je poškrábaná, zfackovaná, nebo dokonce pokousaná nějakou neviditelnou bytostí? Některé případy byly zdokumentovány v oblíbeném případu "Bell Witch", "The Esther Cox" a opravdu trefný "The Entity," podle kterého byl film natočen.
Nejen tyto případy, ale i další, v kterých jsou lidé "napadeni" a také v neposlední řadě různé létající předměty okolo, jsou dnes považovány většinou badatelů za aktivitu duchů (Poltergeist). Ačkoliv poltergeistem míníme "hlučného ducha," současná parapsychologická teorie předpokládá, že ne všechno jsou to strašidla, nebo duchové. Projev poltergeista je psychokinetická aktivita, způsobená žijícími osobami. Obvykle tato osoba je -náctiletá, u které probíhají hormonální změny, nebo u osob, které se nacházejí pod velkým citovým, nebo psychickým stresem.
Nyní můžeme zvážit nejděsivější projevy duchů, které jsou jim připisovány - předměty pohybující se samy od sebe, samovolné zapínání televize, bouchání na zeď a velmi zřídka zranění osob - jsou většinou způsobeny nevědomou činností lidské mysli. Za to však nemůžeme vinit duchy.

Pro všechny z nás, kteří zkoumají duchy a honí se za nimi, musíme odolávat svým bázlivým instinktům, hledíc směrem do neznáma. Strach může být potlačen pouze zkoumáním a porozuměním jedné z nejvíce poutavých aspektů lidského bytí.

Duchové fotky

6. března 2008 v 19:14 | ghost buster

Satanistické obrázky

6. března 2008 v 15:49 | shagy

Kniha Satanova

6. března 2008 v 15:31 | satanka
1. V této vyprahlé divočině oceli a kamene pozvedám svůj hlas, byste slyšeli. Volám k východu i k západu. Na sever i na jih dávám znamení,jež ohlašuje: smrt slabochům, blahobyt silným!
2. Otevřete oči, byste pozřeli, ó lidé prohnilých-myslí a slyšte, vy milióny svedené na nesprávnou cestu!
3. Neboť vystupuji, abych zpochybnil moudrost světa; podrobně prozkoumal "zákony" lidské i "Boží".
4. Žádám zdůvodnění vašeho zlatého pravidla chování (tj. nečiň druhému, co nechceš, aby jiní tobě činili, pozn. překl.) a ptám se na všechna proč a proto vašeho desatera.
5. Neskláním se před žádnou z vašich tištěných model. Ten, který v desateru přikazuje ne, je mým smrtelným nepřítelem!
6. Omočím ukazovák ve vodnaté krvi vašeho šíleného nemohoucího spasitele a napíšu nad jeho trny zdrásané obočí: PRAVÝ kníže zla - král otroků!
7. Žádná otřepaná lež pro mně nemůže být pravdou; žádné svazující dogma neochromí mé pero.
8. Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k úspěchu a štěstí zde na Zemi.
9. V tvrdém výpadu pozvednu korouhev silných!
10. Popatřím do skelného oka vašeho hrůzostrašného Jehovy a vytahám ho za vousy; pozvednu širočinu a rozpoltím mu lebku vyžranou červy!
11. Odstřelím úděsné myšlenky filozoficky obílených hrobů a s trpkým hněvem se budu smát!
II.
1. Popatřte na krucifix, (lat. = to, co je upevněno na kříži, tj. spodobnění Krista, pozn. překl.) co symbolizuje? Ztělesnění ubohosti a neschopnosti, visící na kříži.